Přimda

Zřícenina hradu Přimda stojí na vrcholu skalnatého hřebene nad stejnojmenným městečkem v severní části Českého lesa. První zmínka o Přimdě pochází z roku 1121. Stavebníkem hradu byl sice nejspíš německý markrabě Děpolt II. z Vohburgu, ale nejpozději od roku 1126 patřila Přimda již českým panovníkům jako důležitá pohraniční pevnost, která střežila obchodní cestu z Prahy a Plzně do Horní Falce. Kromě toho sloužila jako královské vězení, kde byl nucen pobývat mimo jiné i pozdější král Přemysl Otakar II. V 15. a 16. století byl hrad často dáván do zástavy šlechtickým rodům, zejména pánům ze Švamberka. Neudržovaný hrad pustl a v 17. století již byl neobývanou zříceninou. Z první poloviny 12. století zůstala zachována mohutná hranolová věž z lomového kamene, obložená žulovými kvádry.

Legenda:

Legenda o hradě Přimda se objevuje i v díle Zlatá kniha historických příběhů, v příběhu Vítek Vítkovič (autor. Václav Kliment Klicpera) o rytíři Vítkovi. Ten se snažil chránit svého pána kníže Oldřicha i přes všechny útrapy z rodu Vršovců. Vítek se objevil na tomto hradě coby vězeň a uslyšel jeho příběh. Kdysi dávno dal, dle legendy, dal hrad vystavět Albert markrabě vysokohradský. Ten unesl Helenu, dceru císaře Jindřicha zvaného Ptáčník. Dívku chtěl ukrýt na tajném místě a tak svolal mnoho dělníků, kterým slíbil vysokou odměnu. Podmínkou však bylo, že nikdo nesmí opustit staveniště, dokud hrad nebude zcela hotov. Hrad byl vymyšlen tak, že jediná přístupová cesta vedla přes dubové větve. Když byly práce hotovy, uspořádal markrabě hodokvas. Dělníci se usadili u dlouhého stolu a začali v hodování. Tu se však markrabě začal modlit tak vroucně, až vstal. Dělníci učinili totéž podle jeho příkladu. V ten okamžik však markrabě spustil skrytý mechanismus a všichni dělníci skončili po desítkách metrů pádu v hluboké jámě pod hodovní místností. Hrad pak našel rytíř Příma, který za jeho služby knížeti Oldřichovi, směl hrad pojmenovat po sobě. Tak hrad dostal jméno Přimda.